V rámci posílení imunity se poslední dobou mluví o vitaminu D. Jak ale funguje v těle a proč je tak prospěšný?
Vitamin D je skupina kalciferolů a společně s vitaminy A, E, K patří k vitaminům rozpustným v tucích. Pro člověka jsou nejdůležitější dvě sloučeniny, vitamin D3 (cholekalciferol) živočišného původu a vitamín D2 (ergokalciferol) rostlinného původu. Hlavním zdrojem vitaminu D3 je jeho produkce z provitaminu 7- dehydrocholesterolu v kůži působením ultrafialového záření UVB. Získat se dá i z potravy – z rybího tuku, jater či vaječného žloutku. D2 nebo D3 jsou samy o sobě biologicky neaktivní, v těle se přeměňují na aktivní metabolit vitaminu D, kalcitriol, ve dvou krocích.V prvním kroku je v játrech hydroxylován na kalcidiol a druhá hydroxylace probíhá v ledvinách za vzniku kalcitriolu. Ten je pak transportován krví a působí přes nitrobuněčné receptory pro vitamin D.
Receptory pro vitamin jsou přítomné ve většině tkání a celá řada buněk je schopna tvořit aktivní formu vitaminu. Přítomnost receptorů v makrofázích, T a B lymfocytech podporuje předpoklad významu vitaminu D pro imunitní systém.
Vitamin D se podílí na udržování homeostázy vápníku a fosforu, podporuje také mineralizaci kostí.
Při nedostatku vitaminu D dochází k porušení ukládání vápníku do novotvořené kosti a ty se deformují. V pozdějším věku může deficit přispívat ke vzniku osteoporózy.
Naopak nadbytek se vyskytuje při předávkování potravinovými doplňky, vede k vysoké hladině vápníku v krvi a následně může docházet ke kalcifikaci měkkých tkání.
A proč se zmiňuje v souvislosti s koronavirem? Experimentální studie ukazují spojitost snížené hladiny vitaminu D s vyšším výskytem virových onemocnění horních cest dýchacích.