Vede laboratoř Počítačového modelování komplexních systémů. Přídavkem malého množství příměsi – např. soli – lze ovlivnit stabilitu funkčních forem biomolekul, zesílit odezvu polymeru na vnější podnět (smart materials design) nebo oddělit chemicky podobné látky. Tyto jevy studujeme simulacemi na superpočítačích. Tím porozumíme fenoménu na atomární úrovni a dokážeme například předpovědět rozhodující interakce v novém prostředí, tj. zda a jak moc má zkoumaná látka nové prostředí ráda. Navržené modely doplňujeme termodynamickými měřeními na kalorimetrech a osmometrech. Po PhD. ve výpočetní chemii pod vedením Prof. Jungwirtha na ÚOCHB & PřF UK získal stipendium Humboldtovy nadace a ve skupině Prof. Dzubielly absolvoval stáž na Helmholtz-Zentrum Berlin.