Miroslav Smola
Vedoucí vědecký pracovník a vedoucí výroby proteinového oddělení DIANA Biotechnologies
„Mami, chci být pyrotechnik!“ tak začala moje cesta k chemii na počátku gymnaziálních studií. Byla velmi trnitá, protože maminka při nejbližších třídních schůzkách tento můj záměr sdělila profesorce chemie, která si vzala za úkol mi zachránit život. Naštěstí pro všechny zúčastněné jsem našel největší zalíbení v biochemii a rozhodl se pro její studium na VŠCHT.
Od začátku svého studia jsem měl obrovské štěstí na inspirativní lidi v mém okolí z řad spolužáků i vyučujících. Dvě velmi důležité ženy mého studia, doktorku Zitu Purkrtovou a docentku Petru Lipovovou z Laboratoře proteinů s technologickým potenciálem, jsem poznal už o prázdninách po maturitě před oficiálním zahájením akademického roku na VŠCHT. Přišlo mi jako dobrý nápad udělat něco navíc a blíže se seznámit s prací v laboratoři. Už jsem tam zůstal a začal pracovat na své bakalářské práci hned v prvním semestru. A objevil jsem Carbon.
Proteinům jsem se následně věnoval celé své studium, s mírnou odbočkou v rámci magisterského studia, kdy jsem si na jeden semestr a léto odskočil na ÚOCHB syntetizovat substrát pro enzymovou reakci. Zase jsem chtěl udělat něco navíc, však jsem měl díky časnému startu rezervu, a vyzkoušet si organickou syntézu. Zásadní rozhodnutí mé kariéry. O ÚOCHB jsem do té doby skoro nic nevěděl a nakonec jsem na něm strávil víc jak čtyři roky doktorským studiem u doktora Evžena Bouři. Zde jsem se zabýval krystalizací proteinů s potenciálními léčivy v rámci téměř stočlenného multidisciplinárního týmu výjimečných vědců ve spolupráci s Gilead Sciences. Obrovská zkušenost a něco navíc.
Dnes jsem vedoucím vědeckým pracovníkem proteinového oddělení ve společnosti DIANA Biotechnologies ve Vestci u Prahy, kde se věnuji výzkumu, vývoji a výrobě proteinů, jak pro naše vlastní potřeby, tak pro koncové zákazníky. Stále těžím z bohatého a velmi kvalitního teoretického základu získaného na VŠCHT a vždy se divím absolventům jiných vysokých škol, když říkají „Dvě třetiny toho, co nás učili, je úplně k ničemu!“. To naštěstí pro VŠCHT zdaleka neplatí.
Mít titul z VŠCHT je sakra hodně. Je to dost? Není. Je to nedostatek školy a poskytovaného vzdělání? Není. Kolegové studenti, je to na vás, na vašem nadšení pro věc a na tom, jak vy sami budete myslet na svoji budoucnost. Dělejte věci navíc, věci, které nemusíte, ale chcete je udělat. Studium pro vás bude náročnější. Život a karierní start tím jednodušší. Dělal jsem já sám dost? Ne, nedělal.